Napsat dotaz

Historie novodobého mushingu v Evropě a vývoj výkonnosti repre-ČR otevřených na mezinárodním poli.

Moje povídání o historii mushingu se bude týkat vývoje především ve sprintu. Závody na delších(40km a více) a dlouhých tratích se začaly rozvíjet v Evropě až na později než sprinty, i když stejně jako sprinty je jezdili do Evropy propagovat američané a to i velmi úspěšní musheři z Iditarodu, viz první ročníky Alpirodu.

Nejdříve a nejmasovější byl sprint a tak se budu věnovat jeho vývoji. Aby nebyl článek moc dlouhý bude to spíše faktografická rekapitulace toho, co jsem za posledních 20 let o mushingu a vývoji větve otevřených ČR na mezinárodním poli zaznamenal a zažil. Pod pojmem mushing rozumím ježdění se psím spřežením ve všech jeho variacích, tzn. například co se týká počtu psů - jeden pes až unlimited spřežení. Evropa je kontinent, kde se mushing rozvinul jako koníček a nemá kořeny v dávné historii, kdy sloužil jako jediný dopravní prostředek a bez něho se nedalo přežít. Na rozdíl od Aljašky, kde se mushing jako -pracovní nástroj- datuje od nepaměti a závodění se psím spřežením minimálně od dob zlaté horečky, v Evropě nastal opravdový rozvoj tohoto sportu teprve s -objevením- psů severských plemen, jako romantický koníček, což nastalo cca začátkem 70 let. První závody v západní Evropě se konaly v první polovině 70 let. Všechno to začalo, když majitelé severských psů začali podléhat romantice divokého severu. Další vývoj majitele krásného a malovaného severského psa byl ve všech státech v západní Evropě velmi podobný. Od výstavních kruhů k zapřažení před saně a nakonec k organizaci prvních závodů. Dá se říci, že tento trend pohltil i řadu nesportovců, kteří se od výstavního kruhu přesunuli na závodní tratě. Plus minus pár let probíhal tento vývoj ve všech státech západní Evropy. Dnes můžeme zjednodušeně říci, že všichni musheři v Evropě v tom období(začátek 70 let) jezdili s čistokrevným spřežením SH-siberiánů, AM-malamutů nebo S-samojedů. Sportovní aktivity se rozvíjely nejprve pod hlavičkami chovatelských klubů a krátce na to začaly vznikat samostatné sportovní organizace musherů. Tou dobou také vznikla Evropská asociace sportů psích spřežení ESDRA, která byla organizací čistokrevnou a jiná tehdy v Evropě nebyla. Opravdu bouřlivý rozvoj začal v první polovině 80 let. Aljaška byla samozřejmě vzorem a vzorem byli také psi na Aljašce používaní. V Evropě se začalo s výstavními psy a rychle se zjistilo, že existují psi rychlejší a hlavně SH velmi podobní. Z toho důvodu byla první polovina 80 let ohromným obchodem pro americké chovatele, kteří podle očitých svědků vozili potomky svých psů do Evropy pod tlakem a to včetně dokladů o čistokrevnosti těchto psů dle FCI. A to proto, protože to Evropa vyžadovala. Samozřejmě v mnoha musherech převládl soutěživý duch a každý, kdo měl možnost hledal chov, jehož potomci by ho zaručeně posunuli na stupně vítězů. Takže se vozili psi-SH s rodokmeny FCI. Postupně však začali mít větší a větší problém vejít se do standardu FCI, až začala probíhat intenzivní diskuse o čistokrevnosti. Vyvrcholením této diskuse byl kongres ESDRA ve druhé polovině 80 let, kde převládl většinový názor, že nemá cenu hrát si na něco co není pravda a prohlásil ESDRA za evropskou organizaci otevřených, umožňující start na závodech všem plemenům psů. ESDRA tedy odložila rodokmeny FCI jako povinné a tehdejší nejrychlejší musheři otevřeně přiznali zájem o AH. Tímto krokem skončila v té době éra dovozu psů s ušima nahoru vydávaných za SH s rodokmeny SH. Postupně začali převládat psi, pokud možno nejrychlejší bez ohledu na vzhled. Samozřejmě nebyl to názor jednohlasný a tak po určité době menšina, která neprosadila svůj názor v rámci ESDRA založila novou organizaci pouze pro čistokrevné a tou je dnes dobře známý FISTC. V poslední době dospěl FISTC ke stejné diskusi jako před lety ESDRA a také v něm probíhá štěpení, především u SH. Dnes již opět existují dvě podoby SH jedna výstavní a druhá závodní a ta závodní pomalu, ale jistě začíná opouštět hranice standardu FCI, vývoj se samozřejmě opakuje. Já jsem se přidal na stranu otevřených, protože jejich přístup jsem považoval za sportovnější a jde mi především o maximální sportovní výkon, proto pokračuji po linii otevřených. Otevřená ESDRA navázala úzký kontakt s Aljaškou a na americkou ISDRA navázala nová mezinárodní organizace IFSS s cílem zastřešit všechny národní i mezinárodní organizace věnující se mushingu na celém světě. Což se, kromě FISTC, podařilo a členy IFSS jsou opravdu státy z celé zeměkoule. A když byla na světě světová organizace začalo se velmi rychle jednat o uspořádání prvního mistrovství světa. Evropa byla tou dobou ještě stále v postavení žáka vůči učiteli a tak po vzájemné dohodě mohla Evropa uspořádat první mistrovství světa, aby co nejvíce musherů vidělo reprezentanty USA a Kanady. V roce 1990 Švýcaři v Sils-Silvaplana uspořádali první skutečné MS v historii. Američané byli výborní a vyhráli skoro všechno a spousta psů z vítězných spřežení zůstala v Evropě. Zde již mělo tehdejší Československo svoji reprezentaci. Ve složení Beverly Mašek s AH, Láïa Ježek, Jirka Trnka a Jarda Komín se SH ve třídě 6-psů. Naši mládenci s čistými SH uzavírali výsledkovou listinu a Beverly se svými AH byla sedmá. Z tohoto MS přijel do ČSSR první AH a to Chilli, kterého si přivezl Jirka Trnka. Další MS v Evropě proběhlo v roce 1992 v Rakousku pod mamutím můstkem v Kulmu a pořadatelem bylo město Bad-Mittendorf a IFSS. Na tomto mistrovství jsme již startovali se spřeženími AH v kombinaci s SH a nekončili jsme na konci startovního pole, i když k bedně bylo ještě stále dosti daleko. Od té doby jsme se stali pravidelnými účastníky ME a MS. Mohu říci, že tímto MS v roce 92 považuji vývoj Evropy v mushingu za ukončený a Evropa zde opustila školní lavice a začala se Aljašce stávat rovnocenným partnerem. Přesto pokračoval ještě stále velký přísun psů z Aljašských chovů, protože přes všechnu snahu evropské chovy nebyly tak kvalitní. Ovšem pozor, již na tomto mistrovství a připomínám, že se psal rok 1992 zvítězili Norové se svými ohaři v Pulce, což bylo bráno jako celkem normální, i když bylo překvapením, že do té doby vládce Pulky Heinrich Stahl z Rakouska byl poražen a spadl až na 5. místo. Avšak vítězem třídy 6-psů se stal Per Axell Nilson se šesti ohaři v záplavě AH, případně SH. Ohaři byli stále ještě bráni jako rarita a kontinentální Evropa stále sázela na klasiku z kolébky mushingu na AH. Seveřani(Norové, Švédové), asi protože je omezovala karanténa, neprošli vývojem přes severská plemena. Jejich vývoj ovlivnili ohaři a výběr vhodných psů(jednotlivců) z loveckých plemen. Postupně pak začali šlechtit speciální závodní saňové psy. Všichni ostatní evropští jezdci, kteří vyzkoušeli zapřáhnout ohaře neuspěli. Neúspěchem končil i kontinetálně-evropský pokus křížení loveckých ohařů a SH nebo AH. V roce 1994 bylo pořádáno další MS na evropském kontinentu v Todtmoos. Zde byla poprvé ukončena nadvláda ameriky a také byl prolomen mýtus, že ohaři jsou jen do Pulky či jen do malých spřežení. Unlimited vyhrál Nor se zmenšenými ohaři a na bedně ve všech kategoriích nechyběli seveřané, Norové nebo Švédové občas i Finové. To byl začátek období kdy v Evropě vyhrávali evropané a na Aljašce američané a američané postupně přestali do Evropy jezdit. Evropané na Aljašku jezdili vždycky, mnoho se jich tam i odstěhovalo, ale postupně nastala doba, že začali evropané(tedy hlavně seveřané) jezdit na Aljašku vyhrávat a to hlavně díky svým liniím ohařovitých saňových psů, tzv. -lovečáků-. Sprinterská linie bez výrazné příměsi krve -lovečáka- již dnes asi ani na Aljašce není dostatečně úspěšná. V Čechách nám chvíli trvalo než jsme zachytili nastupující trend a měli možnost opatřit si nové psy z kvalitních -lovečáckých- linií. První byli do republiky dovezeni v roce 1998 a to byl začátek průniku českých reprezentantů mezi světovou špičku, protože to byla dobrá krev a dalo se na ní stavět. V letech 90-91 jsme se učili, v období 92-96 jsme nebyli úplně špatní, ale nebylo to také nic moc a přestože jsme měli několik umístění na ME a MS v první desítce a celkem běžně v první dvacítce, nebyli jsme nijak výrazní. V letech 97-2000 jsme se postupně propadali až do třetí desítky. Naše chovy AH nebyly nijak výrazné, psi stárli a naše výsledky tomu odpovídaly. To se zcela změnilo s nástupem -lovečáků-. Po prvních náznacích dobrých výsledků v roce 2000, po historicky prvních medailích 1x Zlatá 1x bronzová z dospělých a 1x Zlatá a 1x stříbrná z juniorů na ME 2001 otevřených Heidmuhle, po výborných výsledcích z letního MS 2002 na suchu v Raveně jsme dokončili nástup mezi světovou elitu v širokém záběru na letošních MS 2003 v Todtmoos a Bernau-dospělých a v Hybe-juniorů a na ME ve Finsku-Nurmes-dospělých. Bilance z MS dospělých 1x Zlatá, 2x stříbrná a 3x bronzová medaile a řada dalších umístění v první desítce jsou skvělým vysvědčením naší dlouhodobé práce. Junioři na MS v Hybe 2x Zlatá a 2x bronzová. Jediný náš zástupce na ME 2003 ve Finském Nurmes 1x bronzová. Ovšem trvalo nám to dopracovat se na tuto úroveň. Někteří dnešní šampioni z jiných zemí Evropy patřili mezi špičku již před deseti lety. Tak jsem se v rychlosti po mezinárodní úrovni dostal až k dnešku a v dalším článku se spolu můžeme podívat na vznik a vývoj mushingu v ČSSR a později ČR. Zmínil jsem se také v rychlosti o psech se kterými se závodí, ale to je téma na samostatný materiál, tak pokud někomu připadá, že jsem to trochu moc zjednodušil má pravdu, ale také na to někdy dojde. JK