Napsat dotaz

Hodnocení sportovních výkonů…MR … bodování … analýza prostředí.

Máme-li vybrat nejvhodnější systém hodnocení, tím máme na mysli, že nejvhodnější je ten, který má nejvyšší vypovídací schopnost o výkonnosti našich musherů, musíme si stanovit postupné kroky. 1. Stanovit si cíl, kterého chceme dosáhnout 2. Popsat prostředí o kterém má systém vypovídat, provést analýzu prostředí 3. Stanovit priority o kterých má vypovídat 4. Návrh variant systému

1. CÍLE Předpokládám, že první dvě následující myšlenky můžeme považovat za axiomy. a) Chceme, aby naše aktivita byla i laiky považována za seriózní, vážené a náročné sportovní odvětví. b) Chceme, aby naše týmy patřily mezi Evropskou a světovou špičku. c) V mushingu prestiž týmu roste s počtem zapřažených psů. Ale má to podmínku, nejde pouze o zapřažení mnoha psů do výletního týmu, ale jde o dosažení určité sportovní výkonnosti. To znamená, že cílem není objet trať s co největším počtem psů, ale objet ji co nejrychleji a tomu přispůsobit svou přípravu i počet psů v týmu. d) Chceme snižovat velké množství kategorií na rozumnou míru. e) Chceme, aby naši nejlepší závodníci startovali na domácích závodech, minimálně MR, ale aby také presentovali úspěšnost našeho sportu na zahraničních závodech, zvláště v dobách kdy patří mezi nejlepší v Evropě i na světě. 2. PROSTŘEDÍ a) Naše závodění je především v zimě významně ovlivněno počasím. b) Naše závodní prostředí je prostředí s relativně velkým počtem závodníků, který je však roptýlen do velkého počtu kategorií, často ještě násobeného třemi(otevřené, jedničkové a dvojkové kategorie). To znamená, že v kategoriích je obecně malá národní konkurence. Přičemž víme, že pojem konkurence má ve sportu význam až od takového počtu závodníků, který nutí k pořádání minimálně dvoustupňových soutěží. Tj. po absolvování soutěže nižší je závodník na základě postupového klíče nominován do soutěže vyšší. c) Existuje u nás například takový extrém, že máme kategorii, ve které startují pouze dva závodníci, ale oba jsou zároveň nejlepší v Evropě. A pak máme kategorie, kde jsou třeba 3 nebo10 i více závodníků a nejlepší by se třeba nevešel ani do první třicítky v Evropě. d) Také se v našem prostředí může stát, že se na závodě setká jezdec absolutní světové špičky s naprostým turistou a oba vyhrají své kategorie, oba by měli(?) dostat zlatou medaili. Jaká je potom sportovní hodnota titulu? Zvláště je-li kategorií tak velké množství. V letošní sezóně bylo obsazeno 30 kategorií jenom v zimních závodech na sněhu. Co by přidělení titulu každému z těch třiceti vypovídalo o našem sportu? e) Absolutně optimální je, když má sportovní odvětví jednu disciplínu v nejhorším maximálně tak pět šest disciplín. Pokud je jich mnoho je to tak nepřehledné, že je to pro laiky nezajímavé. Reakce, především médií jsou takovéto: =Jé vy máte tolik kategorií, že se v tom nikdo nevyzná, tak nám alespoň řekněte jednoho, který je úplně nejlepší=. A vysvětlování nikoho nezajímá, protože je moc složité a proto dlouhé. 3. PRIORITY a) Chceme jistotu, že bude možno vyhlásit MR za zimní sezónu. b) Chceme(doufám) systém motivační, který nutí závodníka více na sobě pracovat a tím se výkonnostně zlepšovat.(aby se někdo nespokojil s pozicí jednookého krále mezi slepými) c) Chceme(doufám), aby titul měl svoji sportovní hodnotu a tomu odpovídající výkonnost toho kdo jej získal. d) Chceme(doufám), aby závodníci, kteří patří mezi nejlepší v Evropě startovali i v závodech MR, aby i slabší a začínající mohli vidět jak jezdí mezinárodní špička. e) Můžeme o stupeň snížit svoje nároky, pokud bude více než 15 startujících v jedné kategorii. f) Máme-li závodníka světové třídy bylo by špatné mu neumožnit start a titul neudělit, je-li málo startujících v kategorii, protože výkonnost na to jistě má. g) Můžeme udělit meadile jen v té kategorii, ve které alepoň jeden závodník získá I.VT. h) Nebo můžeme udělit medaile v každé kategorii, ve které získá závodník odpovídající VT k té které medaili. 4. VARIANTY SYSTÉMU a) MR jako jednotlivý závod nebo jako seriál Každý způsob má své výhody a nevýhody. Dle mého názoru nejlepší je jednotlivý závod, ale v zimě není zaručeno, že bude jednotlivý závod uskutečněn, proto se proti čarování počasí musíme pojistit. Pojistkou je seriál s vypíchnutím některých závodů. Výhody jsou: ..částečně zachováme rysy jednotlivého závodu ..máme jistotu, že MR bude vyhlášeno při jakýchkoli výkyvech počasí ..dodržíme pravidlo, že se závody nepřekládají na jiný termín ..o titul se závodí po celou sezónu , do posledního závodu nemusí být nic jisté. b) Bodování Systém bodování může mít tři základní varianty: ..systém pevného bodu ..systém sekundového bodu ..systém rychlostního bodu Oba dva první systémy jsme již v minulosti používali a pro převažující nevýhody jsme stále hledali systém vhodnější a nakonec jsme je postupně opustili. Systém pevného bodu. Za dané umístění je přidělen pevný počet bodů. Nemá žádnou vypovídací schopnost o výkonnosti vítězů kategorií a ani o rozdílu ve výkonnosti dalších závodníků. Je vhodný v prostředí s minimálně dvoustupňovým systémem soutěží, kde je výkonnost prověřována postupovým klíčem nebo v jednokategoriovém prostředí. Největší nevýhoda pro naše prostředí je to, že podle něj nelze nastavit hodnocení výkonnostních tříd. Závěr - pro nás nevhodný Systém sekundového bodu. Za první místo je přidělen pevný počet bodů a za každou započatou sekundu ztráty na vítěze se odečte jeden bod. Nemá žádnou vypovídací schopnost o výkonnosti vítězů kategorií, ale v rámci kategorií již výkonnost odlišuje. Je vhodný pro málokategoriové prostředí nebo pro dvoustupňové soutěže. Největší nevýhoda pro naše prostředí je to, že podle něj nelze nastavit objektivní hodnocení výkonnostních tříd mezi jednotlivými kategoriemi. To znamená, že nelze dodržet předpoklad, že sportovní hodnota VT bude v každé kategorii stejná nebo velmi podobná. Závěr - pro nás nevhodný Systém rychlostního bodu Systém rychlostního bodu se vyvinul z požadavku zavést systém výkonnostních tříd. Při hledání co nejobjektivnějšího zhodnocení výkonnosti se potvrdilo, že žádné mechanické přidělování bodů nemůžeme pro hodnocení výkonnosti použít. Závěr tedy byl, že jediným objektivním kritériem výkonnosti je dosažený čas, koneckonců závodíme přeci na čas. Jako optimální veličina závislá na čase se pro stanovení bodového ohodnocení ukázala průměrná rychlost a z prům.rychlosti bylo odvozeno přidělování bodů. Závěr - zde již lze velmi dobře přiblížit hodnocení výkonnosti objektivní skutečnosti, lze nastavit hranice vý konnostních tříd tak, aby měly jistou vypovídací schopnost pro každou skupinu kategorií. Systém samozřejmě není dokonalý, ale z pohledu našeho prostředí se jeví z uvedených jako nejvhodnější. Takže myslím, že bychom měli pracovat na odstraňování jeho chybiček než se vracet do minulých systémů. Ovšem může se objevit systém nový a ještě vhodnější, tak má-li ho někdo sem s ním. 20.4.04 JK