Napsat dotaz

Jarní Cakov 2005

Ten víkend nezačal nejlíp. V pátek ráno jsem se probudila posetá skvrnami velikosti mexického dolaru. Paní doktorka tomu dala nějaký nesrozumitelný latinský název, ujistila mě, že nezemřu a že nejsem infekční. Vyzbrojila mě tekutým pudrem a nějakou mastičkou, pak optimisticky dodala, že když nepomůže jedno, druhé zabere určitě a pokud ani to ne, mám se přijít za 14 dní ukázat.

Doma mě odpoledne čeká další jobovka, Mirek leží a tváří se že je v posledním tažení (ráno byl pálit slivovici, tak mě jeho stav zas tak moc nevyděsil). Ráno nevypadá o moc líp a nechce nikam jet, snaží se dělat psí oči a tvrdí, že ho musím ošetřovat, ale zůstávám neoblomná. Na Cakov jedu sama (tedy já, Andulka, psi a můj „skvrnitý tyfus“).

Do rána u nás napadlo dobrých 20 cm sněhu, tak mě čeká obvyklá práce s lopatou. Silničáři zaspali a pod námi je v lese namotaná cisterna co jezdí do JZD pro mlíko, autobusák stojí na zastávce, že kolem neprojede, ale osobák se tam prý vleze, tak tedy jedem. Auto tlačené vozíkem jede po ledě jak sáňky a po 200 m smyku se něžně opírám bokem auta o předek cisterny, vozík za sebou zalomený do pravého úhlu. Nalevo, napravo příkop, všude led, paráda... Naštěstí přijel z družstva traktor a pomáhá nás vymotat. Autům se nic nestalo, tak tedy vzhůru dolů... do dalšího smyku. Po cestě potkáváme sypač a jsme zachráněny. Další cesta proběhla v klidu, až na úvazišti zapadáme do rozbředlého sněhu, ale naštěstí je zde plno ochotných rukou, jedni tlačí auto, druzí odhazují sníh, další otáčí vozík, několik jich dokonce přispělo dobrou radou... Není špatné někam dojet bez chlapa a předvádět bezbrannou ženušku...

Navzdory katastrofální předpovědi (déšť, humus) svítí slunce, je nádherný azuro a dokonce je i sníh (přes úpornou snahu jarního slunce přeměnit ho v kaši a vodu). První kolo odjíždíme celkem v pohodě, občas kouká nějaká ta hrouda, ale trať lemují davy diváků, motá se tady televize i novináří, jenom těch závodníků moc není ( 21). Dokonce uvažujeme, že pro velký úspěch pojedeme hned dvakrát, ať z toho lidi něco mají. Jede se po fungl nové trati, 2x se přejíždí silnice, na kterou lopaťáci vytrvale nahazují pás sněhu a zastavují dopravu. Ze staré trati zůstala jenom ta lepší „bezpařízková“ část. Mackovi předvedli, že upravit trať se dá i bez rolby a celé to uválcovali vlastními silami, naloženými dětskými boby, vlastnonožně udupali a nesčíslněkrát projeli se svým spřežením, na dané možnosti to jelo velice slušně. Bohužel slunce je neúprosné a druhé kolo může zachránit jenom zázrak.

Ubytování je tradičně v dětském domě v Cakově, Mackovic omladina se postarala o muziku a obsluha stánku se z úvaziště přestěhovala do kuchyně i s proviantem. Ponejvíce se podává „menu zednické“ (polévka, pivo, zazdít prckem). Snažím se neposlouchat lékařské rady, že moji skvrnivku je nejlépe léčit rumem zapíjeným slivovicí a nad ránem odolávám některým zvrhlíkům co mě chtějí mazat tekutým pudrem (tohle radši Mirkovi neřeknem).

V neděli ráno zjišťujeme, že zázraky se dějí, přimrzlo a sněží. Druhé kolo zachráněno. Jara Fabiánek mi pomáhá nasadit sněhové řetězy (čte návod, já se plazím pod autem), tak na úvaziště tentokrát přijíždím jako profík. Vítr rozfoukal mraky, opět modrá obloha, na přimrzlé trati se jede bezvadně. Nějaký ten kamínek kouká, ale podřené skluznice do příští zimy přebolí, je půlka března, jsme na Hané, tady je sníh zázrak i v lednu.
Tradičně bohaté ceny opět nemůžu nacpat do auta (na týden mají hafani o žrádlo postaraný), vítězové mají navíc ještě nějaké pytle krmení, sportovní oblečky a doplňky...

Jenom škoda, že se nás tady nesešlo víc.
Závěrem velký dík realizačnímu týmu Macková a spol, i sněhový závod umíte perfektně.

Ahoj všichni na podzim,
vaše (stále skvrnitá) Lenka Bahulíková

PS: Nestálo by za úvahu posunout termín? Na podzim se kříží Cakov s Červeným Kostelcem (dost dobrej závod, který „odláká“ spoustu závodníků), na jaře jsou tam Kněžice (saňový závod je pro kárový Cakov silná konkurence)

PS2: Domů jsem dojela s parádní chřipkou, tak se tady plácám v posteli a mám čas vám psát ty svoje bláboly (tímto se omlouvám Mirkovi, fakt to byla chřipka a ne následky z pálenice, za trest jsem ji od něho chytla)

PS3: Nějaké foto, ponejvíce z hospody na http://album.volny.cz/mirek_jezek/