Napsat dotaz

Závodní pes do spřežení

O psech používaných do spřežení se vedou bohaté, různě směrované diskuse. Myslím, že tomuto tématu chybí ucelené zpracování a o to se v tomto článku trochu pokusím. Mám za sebou přes 20 let ježdění se psy a jsem nejdéle sloužící aktivní musher v ČR. V roce 85 se konal první závod, tam startoval za náš tým Martin Řípa a pak již od roku 1986 jsem závodil já a nevynechal jsem zatím ani jednu závodní sezónu.

Začínal jsem s malamutem Iltschi vom Mt.Kinley, kterého mi v roce 1983 darovala Hanka Petrusová. V té době 83-85 jsme jezdili(popojížděli) s jedním nebo dvěma malamuty se sáněmi. Jak nám dorůstala štěňátka sestavovali jsme větší spřežení 4 nebo i 5 až 6 psů. Skládali jsme spřežení ze psů různých majitelů já měl dva, Martin Řípa dva, Ilona Mikysková jednoho, Hana Sommerová jednu, Petr jednoho. Jezdili jsme s Martinem sprinty se 4 psy a Ledovku se 6. Se šestkou malamutů jsem strávil spoustu času na dlouhých jízdách po Krkonoších. Bylo to hezké, ale tahle romantika mne nakonec moc nelákala. Jako bývalý aktivní horolezec a lyžař jsem měl zimní dálky v horách okoukané i pod lavinou jsem strávil nějakou dobu a tak mne čím dál více zajímala dynamika, pohyb, rychlost. Považuji od počátku ježdění se spřežením za sportovní disciplínu a sport má jít cestou k překonávání lidských a společně s námi i psích možností. A tak jak se postupně objevovala rychlejší plemena, postupně jsem doplňoval tým o SH a kombinoval spřežení. Po výstavních psech se časem objevili speciálně šlechtění závodní psi a to už začínala být jízda, nejprve pocházeli z Aljašky AH a později se začali šlechtit i v Evropě ESP. Mým cílem bylo vždy jet co nejrychleji, být nejen první, ale hlavně nejrychlejší a pokud možno absolutně nejrychlejší. Vzpomínám si jak jsme se v 80letech smáli, že rychlost spřežení je nepřímo úměrná síle hlasu jeho mushera. Ti rychlí skoro nebyli slyšet a ti pomalí řvali jako na lesy. Ono to také platí ještě dnes. Ale abych neodbočoval, postupně se nám s Haničkou a s lety podařilo pořídit si opravdu kvalitní chovný materiál a velmi kvalitní psy, se kterými dnes jezdím. Naše nejlepší sestava je jedna rodina - strýc, matka a čtyři děti. Již v loňském roce byli velmi dobří 3.místo na MS na sněhu a 1.místo na MS na suchu. V letošní zimní sezóně jsme provedli jednu změnu v týmu a dopadlo to tak, že jsme nakonec v kontinentální Evropě neměli konkurenci. Tak bohatou sezónu za celá léta nepamatujeme, absolvovali jsme osm závodů. Kromě jednoho druhého místa jsme vyhráli všechny závody ve kterých jsme startovali, 5x jsme vyhráli závod Evropského poháru z toho 4x s velkým náskokem a 1x druhé místo za bloudění. Jediné co nám letos chybí je titul z ME, které bylo pro nepřízeň počasí zrušeno a tím i závod proti skandinávcům, kteří měli v letošní sezóně dva vynikající jezdce, ale bohužel jsme soupeřili jen na dálku. To byl krátký úvod, abych se představil a mohl se pokusit sdělit Vám své zkušenosti. Nejprve je třeba si ujasnit názvosloví. Ono totiž jedno stejně napsané nebo vyslovené slovo může mít o dost jiný význam při jiném úhlu pohledu. Při jiném druhu a množství zážitků a zkušeností bývá naprosto jinak chápáno a to může být velmi zavádějící, často i příčinou zbytečných sporů Dnes je velmi časté používání slov čistý, čisté, čistokrevný. Myslím, že je hodně zavádějící a hloupé, i když se to běžně dělá, používat slova čistý, čisté ve vztahu k rase nebo plemeni. Tento pojem má smysl pouze hovoříme-li o právě vykoupaném psovi a jeho srsti, všichni ostatní nevykoupaní jsou více či méně špinaví. Podobné je to s pojmem čistokrevný. ...Modrá krev... neexistuje ani u šlechty a u psů již vůbec ne. Pokud se tento pojem používá , tak předpokládám, že znamená ...pes s papíry FCI.... Takže když se objeví spojení ...čistokrevný saňový pes... je to hloupost, protože toto slovní spojení nemá naprosto žádný reálný smysl. Jedině by to mohlo znamenat ...severský pes s papíry FCI... a to by mohla být skupina SH,AM,G,S. Ovšem jako saňoví psi neboli psi do spřežení mohou být používáni i jiní psi s papíry FCI, takže je to dost matoucí. Ale dobře řekněme a přijměme úvahu, že ti jiní psi ve spřežení s papíry FCI by pak byli psi nesaňoví. Vycházím z úvahy, že spřežení je jakákoliv sestava psů v postroji v počtu 1 až nekonečno, táhnoucí na spojovacím laně cokoli řízené-ovládané člověkem. Za spřežení tedy považuji týmy od 4 do Unllimited , ale také tzv individuální disciplíny CC, Bkj, SC, Skj, atd. Pokud bych chtěl udělat nějaké rozčlenění psů používaných do spřežení, musel bych začít od úplně obecného pojmu: 1. ...Pes zapřažený do spřežení = husky... To je každý pes, který ve spřežení je, ať se vzal kde se vzal. Ve spřežení můžeme použít jakéhokoli psa, kterému se tento způsob aktivity bude líbit. Tyto psy pak již můžeme rozdělit podle způsobu šlechtění, podle schopnosti podat výkon, který od nich očekáváme a podle mnoha dalších hledisek do mnoha podskupin. Základní dělení použijeme podle způsobu šlechtění na psy saňové a nesaňové. Za psy původem nesaňové budeme považovat všechny psy, kteří byli šlechtěni z jiného důvodu, než pro zapřahání do saní, ale po zapřažení se ukázalo, že je to moc baví a je to jejich skvělý způsob vyžití i zábavy, takže nakonec jsou stejně saňoví, ale jinak bychom se tím neprokousali. 2. ...Saňový pes... Za saňové psy budu považovat psy, kteří byli k tomu účelu šlechtěni, ať již v minulosti nebo současnosti. Pak bude následovat dělení na: a) Severští psi dle FCI (vyskytují se pod výrazy papíroví, výstavní, čistokrevní, ....) dělí se na čtyři plemena a dost. A šlechtěni bývali před sáně a jak je to dnes ? b) Saňoví psi bez papírů FCI - odedávna se používali k práci ve spřežení a postupně se vyvíjeli podle způsobu práce a speciálního použití. Dnes nás zajímá především použití na závodech. Proto mne zajímá význam pojmu : ...Závodní saňový pes... To již je pes, který je šlechtěn speciálně pro svůj účel využití, pro závody. Dalšímu dělení tohoto typu psa, tomu bych já dal obecný název podle kontinentu kde je šlechtěn, protože je šlechtěn pro podmínky a způsob práce, který se od něj v místě vzniku očekává. Proto ..Aljašský saňový pes = Aljašský husky... Pes vyšlechtěný a nadále šlechtěný pro závody různého typu a možná i pro jinou práci na Aljašce. Proto ..Evropský saňový pes = Evropský husky... Pes vyšlechtěný a nadále šlechtěný pro závody různého typu a asi ne i pro jinou práci v Evropě. Takže tyto dva pojmy bych pojal jako střešní a pod nimi budou různé typy a podtypy podle účelu(velikost spřežení, délka tratí, ...) i podle chovatele. Různé typy psů to budou také proto, protože na Aljašce jsou zcela jiné podmínky a neprestižnější a tedy jediná dospělá kategorie je Unlimited a ze špičkových psů z Unlimited se pak odvíjejí chovy i pro nižší kategorie. Kdy v uvozovkách jsou ostatní kategorie považovány - 8dogs dorostenecká, 6dogs juniorská a 4dogs dětská. V Evropě je to opačně a to také proto, že se v Evropě jedná o importovaný sport. Zde pokud někdy byla zlatá horečka, tak se nepoužívala spřežení a nekradli se psi po celých státech, aby bylo co zapřáhnout. Jo tady u nás to nebyl přirozený vývoj(evoluce dlouhá léta). Tady je to nebo hlavně v počátcích byla především hra na romantiku s výstavními psy, vyčtenou z Londonových knih. A u začátečníků se to vždy znovu a znovu a znovu opakuje. A podvědomí laiků to jen potvrzuje. Když náhodou vidíte nebo čtete nějakou reportáž, tak vždy se skoro vždy setkáte s mírně přihlouplými komentáři o romantice dalekého severu, Brrrr!!! Evropa mushing pouze importovala a deformuje si ho podle svých laických představ, prostě chybí nám ten přirozený vývoj od pracovního nástroje po nástroj sportovní a s ním bohužel, a to především, i ten jasný žebříček hodnot. Ale přesto, v Evropě se důraz klade více na nižší kategorie i individuální kategorie, protože jsou přístupnější co do počtu psů i se jednodušeji připravují tratě. Pro ně se šlechtí nejvýkonnější psi a tak mohla časem Evropa přispět i zemi původu a ukázat, že nikdo nemá patent na rozum ani na nic jiného a pro jistý účel je možno i v jiných podmínkách než v původních vyšlechtit psy lepší a výkonnější. A v kombinaci s původními AH dosáhnout až na vrchol i v těch nejprestižnějších kategoriích jako je Unlimited sprint i Iditarod. Evropa i se svými nedostatky dala Aljašce něco nového a důkladně ji překvapila, až zaskočila výkonností svých psů. I když to byla hlavně ta skandinávská Evropa. Před lety jsem psal o přípravě závodního týmu pro vrcholný výkon a tam byly nejdůležitější následující kapitoly 1) mít dobré a dobře připravené psy 2) mít dobrého jezdce s citem pro psy i jízdu 3) mít dobrý materiál A právě kapitola 1) mne dnes především zajímá a má ještě čtyři podkapitoly. a) dobrý závodní pes b) dobře živený c) dobře opečovaný d) dobře trénovaný O různých plemenech používaných ve sportech poháněných psem jsem již trochu psal a ještě asi budu, ale dnes je to o tom, který pes je vlastně závodní pes, hodný tohoto slova. Závodní pes ve smyslu tohoto slova je pes, který to má tzv. ..v sobě.. Pojem ..v sobě.. znamená dvě vlohy psychické a jednu vlohu fyzickou. První vloha se může pracovně nazvat - ..pes saňový..: Pes saňový již od štěněte projevuje vlohy psa rozeného do spřežení, zjednodušeně se dá říci, že se zapřáhne a jede, jakoby se v postroji narodil, to je ovšem pro dobrého závodního psa podmínka nutná, ale ne postačující. Druhá vloha se může pracovně nazvat - ..hlava a závodní srdce..: Pes mající tuto vlastnost má téměř neomezenou chuť pracovat až do padnutí a ještě k tomu je schopen vnímat okolí a reagovat na povely. Spojí-li se tyto dvě vlohy, pak se dá říci, že se jedná o výborného závodního psa. Třetí důležitý parametr závodního psa jsou jeho fyzické vlastnosti. Fyzické vlastnosti jsou důležitý parametr pro použití psa v různých podmínkách a v různých typech závodů. Každý pes se nehodí pro každý účel a universální pes na všechno není nikdy špička, jak už to tak u universálních věcí bývá. Proto dnes již psi pro různé druhy závodů vypadají dost odlišně, ale stejně hlavní vlastností je hlava a srdce. I pes s ne zcela ideálními fyzickými předpoklady může být daleko lepší než dokonale stavěný atlet bez srdce. Ovšem mají-li dva psi stejné srdce má lépe stavěný pes výhodu. A proto dnes dochází ke šlechtění téměř speciálně stavěných psů pro každou disciplínu a s postupujícími roky se bude specializace stále více projevovat a prosazovat. Hlava a závodní srdce je však mimořádně důležitá vlastnost a já bych řekl nejdůležitější, pro dosažení špičkových výkonů, která se také dá dále rozvíjet. Při chovu je to vlastnost prioritní a teprve na ní je třeba stavět další dobré vlastnosti. Je to vlastnost získaná a je třeba ji stále upevňovat. V určitém okamžiku jste přesvědčeni, že jste na maximu co lze dosáhnout a najednou zjistíte, že je možno být ještě lepší a že je možno hranice výkonu posunout ještě dále. Dokonce nyní vidím u svých psů, že si umějí hrábnout na dno a nejen, že jim to není nepříjemné, ale oni si to svým způsobem užívají. Ovšem nesmím je podrazit, nikdy z toho nesmějí mít nepříjemné zážitky, vždy to pro ně musí být výborná zábava a příjemný zážitek. Vloha ..saňový pes.. se dá pílí a výcvikem dohnat a naučit. Pokud ovšem pes tento způsob práce z různých důvodů odmítne nikdy z něj již saňový pes nebude a závodní už vůbec ne. Vloha ..hlava a srdce.. se dá také postupně naučit nebo ..probudit.., někdy i velmi dokonale, ale musí tomu předcházet počáteční chuť pracovat v postroji(vloha..saňový pes..). Závodní pes se může narodit nebo jej můžeme i vychovat. Ze psa bez uvedených vloh to jde jistě také, ale je to daleko pracnější a vyžaduje to velmi intenzívní individuální péči bez chyb. Je proto daleko jednodušší s předpokladem výrazně lepšího výsledku mít hned od počátku psa, který závodní vlohy má. Výživa, péče a trénink jsou další důležité složky výchovy a rozvoje závodního psa a ani zde se nesmí nic pokazit. Jsou psi kteří jsou schopni nedostatky majitele vyrovnat srdcem a přestože jsou třeba dobří nebo i výborní, mohli by být ještě lepší a to až do vysokého věku. Chybami v péči se však zbytečně rychle opotřebují. Dobrý závodní pes s dobrou péčí se pozná i podle toho, že je tzv. vysokověký, je schopen podat výborné výkony ještě ve vysokém věku. Jsou třeba závodní AH i ESP, kteří jsou šampioni(vítězové MS a ME) ještě v osmi letech. A uvidíme zda se jim povede i ve věku vyšším. V závodech se psem se dnes používá poměrně velké a rozmanité množství psů i plemen. Z tohoto pohledu můžeme říci, že se dnes používaní psi na závodech dají nahrubo rozdělit na dvě velké skupiny: 1. psi s papíry FCI (výstavní, papíroví, čistokrevní, ....) 2. psi závodní (speciálně pro tento účel šlechtění) Ad 1. Psi s papíry FCI Používají se k ježdění se psím spřežením v hojné míře a to především severská plemena SH, AM, GP občas i Samojed. Tato severská plemena, jak hovoří jejich standard, jsou buï výstavní nebo sportovní, protože prioritou při jejich šlechtění není závodní výkon, ale vzhled-standard plemene, který přesně popisuje jak má ten který pes vypadat. Proto jsou tito severští papíroví tzv.čistokrevní psi pomalejší a závodí v uzavřených skupinách. Závodníci s těmito psy mají velký problém pokud se týká výběru psů pro chov, musí stále hlídat vzhled, aby zůstali uvnitř omezení daných standardem. V poslední době se již opět často stává, že závodník, který chce šlechtit např.SH na výkon a začne pro chov vybírat jen ty nejrychlejší jedince, po několika generacích překročí hranice standardu a hrozí mu, že bude z uzavřené skupiny vyřazen(evoluční husky). V Evropě, především ve skandinávských zemích se hodně již od 50. let používají i ohařovití psi hlavně NK.Ohaři a Pointři. Tyto po léta závodně vedené linie dnes již skoro nelze považovat za výstavní psy, přestože jsou tzv.čistokrevní, protože startují v otevřených kategoriích a standard pro ně není omezujícím předpisem v chovu a rozvoji závodních vlastností. Ovšem jejich vývoj je přeci jen pomalejší(pouze evoluční) a dnes již na první příčky, pokud zůstávají tzv.čistokrevní, dosahují málokdy. Použít ovšem lze jakéhokoliv psa, který má chuť běhat a bude ochoten pracovat vytrvale v postroji, i když pro to původně nebyl šlechtěním připravován. A výsledek někdy může být až zázrak. Obecně se dá konstatovat, že papíroví psi nejsou šlechtěni jako psi závodní , ale jsou nebo mohou být výborní psi sportovní a někteří jedinci mohou mít a mají mentalitu(hlavu a srdce) závodního psa nebo se to mohou i naučit a zalíbí se jim to. Ad 2. Psi závodní Opět nahrubo dnes můžeme určit dvě hlavní skupiny, Aljašští a Evropští závodní psi. Závodní psi se šlechtí úplně stejným způsobem jako se šlechtila a šlechtí dnešní tzv. uznaná (papírová) plemena. A to bylo zpočátku vhodným křížením, za účelem získání co nejlepších vlastností a později vhodnou liniovou plemenitbou pro upevnění vlastností. Ovšem je tu jeden podstatný rozdíl, že jejich vývoj NENÍ a NIKDY NEBUDE UKONČEN razítkem na standardu, protože by se tím začaly omezovat možnosti dalšího vývoje a v konečném důsledku jejich pracovní schopnosti. Dnešní dělení na Aljašské a Evropské závodní psy vychází z podmínek ve kterých musí psi žít a pracovat. Samozřejmě ani hranice mezi těmito dvěma skupinami není nijak ostrá a navzájem se mísí a doplňují. Bývaly časy, že dobrý závodní pes byl schopen při dobré přípravě zvládnout jakýkoli závod. Postupným šlechtěním však nastává situace, že pro každou disciplínu a typ závodu a hlavně podle podmínek ve kterých se závodí se šlechtí trošku jiný typ psa, který má potom i jinou charakteristiku výkonu. Ovšem za předpokladu, že je jistá jeho absolutně nejdůležitější vlastnost a to obrovská chuť pracovat a schopnot a ochota s radostí si tzv. sáhnout až na dno, běžet celou trať v plném tempu. Proto je základním pravidlem chovu závodních psů chovat pouze na vynikajících rodičích, kteří sami podávají vynikající výkony a mají vynikající sourozence, rodiče a další příbuzné. Teprve potom je vysoká pravděpodobnost, že potomci-šťěňata budou výborní. Jak nám říkali různí myslivci a výcvikáři, kteří se podle tohoto řídí již dávno, pracovní schopnosti, pokud se prací neupevňují, tak asi po čtyřech až pěti generacích vymizí. To ovšem také znamená, že jeden dobrý závodní pes bez širokého dobrého příbuzenstva je pouze náhodný produkt plemenitby a není pro chov nic moc a také, že pes který sám neběhá nebo z různých důvodů neběhal, přestože má dobré příbuzenstvo, také není pro chov nic moc. I když pokud jiný není k dispozici, tak je lepší něco než nic, ale pravděpodobnost vynikajících potomků je potom podstatně nižší. Získané vlastnosti, vylepšené vlastnosti rodu jsou tedy velmi důležitým vkladem rodičů do štěňat. A proto, pokud chcete opravdu štěně, které to bude mít s vysokou pravděpodobností tzv. ..v sobě.. a ze kterého s vysokou pravděpodobností vyroste dobrý závodní pes, důkladně studujte jeho příbuzenstvo a jejich výsledky, pokud to jde i dostatečně hluboko do starších generací, zvláště chcete-li v budoucnu sami chovat. Jistotu nemůžete mít samozřejmě nikdy, ale vysokou pravděpodobnost ano. A pokud jste tedy dodrželi toto pravidlo a nenechali se obalamutit propagandou a hezkými řečmi můžete mít dobré štěně a to je základní kámen budoucího závodního psa. Ovšem zde již také začíná velmi záležet na Vás. Dobrým přístupem můžete i ze štěněte s průměrnými vlohami udělat dobrého závodního psa a také ze štěněte s výraznými vlohami můžete udělat vynikajícího závodního psa. Ovšem špatným přístupem můžete i ze štěněte s výraznými vlohami udělat průměrného psa. A zde je každá dobrá rada drahá. Musíte mít správný cit, dobře a správně nadávkovat výživu, péči a trénink. To co snesou někteří psi a jsou v pohodě, jiní nesnesou a nepodají pak výkon, který by mohli podat. Např. seveřani jsou nenároční a odolní, ale i díky tomu jsou potlačeny některé jejich závodní vlastnosti a nebudou tak výkonní jako evropani, ale Ti potřebují zase daleko preciznější a náročnější péči a nebudou se asi hodit tam kde je nenáročnost a odolnost důležitá. Zde můžeme ze zkušeností charakterizovat dva základní přístupy k péči, výchově a tréninku. Přístup individuální a přístup smečkový. Individuální přístup znamená opravdu práci s každým psem nejprve samostatně později v malých skupinkách a to téměř denně. Smečkový přístup znamená práci s celým týmem především ve spřežení, bez rozlišování vlastností a schopností jednotlivých psů. Zde se psi, kteří nejsou dost odolní nebo to nemají tzv. ..v sobě.. téměř vůbec neuplatní. Dále k tomu nemám co dodat, protože je to přístup, který se snažím používat co nejméně, podle mne nevede k nejlepším výsledkům a z méně odolných byť potenciálně výborných psů produkuje odpadlíky. Individuální přístup je velmi náročný, ale umožní Vám maximálně rozvinout schopnosti a vlohy psa a naučit ho ještě další a nové věci a také vlastnosti, které nezdědil přímo po předcích. Šampioni malých kategorií se bez tohoto přístupu neobjedou, neměli by šanci. A pokud se to daří použít i u větších nebo velkých týmů výrazně se zvyšuje šance na úspěch ve sprintu, v midu i longu. Podle Vašich možností, Vašeho přístupu a Vašich budoucích cílů je třeba také volit typ psa. Papíroví psi mají výhodu, že s nimi můžete i na závody i na výstavu, ovšem jsou pomalejší. Závodní psi jsou jen na závody, ale jsou podstatně rychlejší, jsou výborní společníci a jsou také výborně ovladatení. Severštější AH je odolnější, méně náročný, v současnosti vhodný spíše na delší tratě, evropský ESP je výkonnější, rychlejší, ale náročný a nevhodný pro smečkový přístup. Pro zkvalitnění potomstva a zlepšení vlatností se běžně používá krytí ESP x AH nebo naopak. Potomci tohoto krytí se nadále používají v chovu a psi dosahující vynikajících výsledků jsou základem dalšího špičkového chovu. Záleží na tom, kterou třídu a na kterém kontinentu chceme se psy jezdit a podle toho pokračujeme ve směrování dalšího chovu. Na Aljašce obecně zvyšují podíl krve AH, i když po letošních zkušenostech v malých třídách 4,6 pro Sprint možná budou hledat cestu podobnou Evropě. V Evropě pro Sprint 4,6, většinou snižujeme podíl krve AH, jsou musheři, kteří se krvi AH i vyhýbají, pro delší tratě se spíše zvyšuje podíl krve AH. Praktických příkladů by mohla být řada, ale jeden za všechny je švédský musher Egil Ellis a jeho chov pro Unlimited sprint. Již několik let je na Aljašce a tedy i na světě v Unlimited absolutně nejlepší. Jezdí se psy vlastního chovu, kteří v průměru oscilují okolo poměru 3/8 krve ESP, 5/8 krve AH. Při cestě na tento vrchol samozřejmě začínal vrhem ESP x AH , 50:50. Dnes má sedmou, osmou generaci a pokračuje v chovu, tedy ve vývoji. Pro praktickou představu co to pro mne znamená ..pes použitelný v závodním saňovém sportu.. . Oni jezdí na velkých závodech tři kola. První dvě 25-30 km a poslední třetí 35-40 km. A všechno to jezdí průměrem +-30 km/h. Vizuálně to na trati vypadá, že tak jak vyjedou tak také dojedou. V mém názvosloví tedy pes ..využitelný.. pro špičkový závodní saňový sport je ten, který prvních sto metrů trati běží stejně jako posledních sto metrů trati. Takových psů ani týmů ovšem na světě moc není, ale existují. Takže se tento náročný přístup asi nedá zevšeobecnit, ale mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že je to možné. V letošní sezóně se to mému týmu povedlo v 70% závodů kde jsme startovali. A nejsem u nás sám. Takže tohle jsou ve zkratce moje zkušenosti posbírané za těch pár let. Často jsou používána různá přirovnání více či méně přesná. Pokud bych vstoupil na tuto parketu, tak bych řekl, že nejpodobnější našemu způsobu závodění je běh na lyžích. Organizujeme tedy závody jako běh na lyžích. Ovšem pro hodnocení běh na lyžích nemůže být náš vzor, nemá tolik kategorií jako naše závodění, takže musíme hledat dále. Po delším hledání si myslím, že podobná struktura závodního pole i hodnocení je v automobilových soutěžích. Jedou všichni společně na jedné trati, různé skupiny s různými omezeními(kubaturou i jinými) společně se skupinou bez omezení. Hodnotí se i v absolutním pořadí i ve skupinách podobně jako my. Ti nejrychlejší jsou většinou závodní speciály vymykající se již normálním představám o běžném autě, řekl bych takový ..bastard.. mezi cestovními automobily. To je podobný pojem jako ..vořech.., ovšem tyto pojmy jsou pro mne synonymum pro chytrý, šikovný, výkonný, prostě v našem smyslu slova závodní speciál nebo také plnokrevník, přejdu-li do názvosloví od koňů. Prostě pro mne je po těch letech závodní pes, tak jak jsem ho popsal, plnokrevník a podobnou metodikou je i šlechtěn, jenom jeho vývoj je rychlejší, protože to umožňuje jeho bohatší reprodukce. Ale díky tomu je i větší množství slepých uliček a na ty si musíte dát, pokud je to možné, při pořizování nových psů pozor. Základem je vědět co chcete a pečlivě si to vybrat, tím se předejde budoucímu zklamání lidí, ale někdy také spoustě nedostatečně opečovaných nebo odložených psů, kteří za špatný výběr člověka nemohou. A co opravdu chcete nebo chceme? Vodítkem každého sportovce-závodníka by asi měla být myšlenka ..Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se,,. Teprve pak, mám-li na to účastnit se, je třeba na sobě pracovat a vyladit výkon tak, aby se dalo i vyhrát. Ovšem když vyhrát, tak by to mělo být za pořádný sportovní výkon a ne pouze za účast a turistické svezení. To bychom tu původní olympijskou myšlenku pěkně obrátili. JK

TOP 10 NEJČTENĚJŠÍCH ČLÁNKŮ