Pulka

Pulka je individuální zimní mushingová disciplína, při které táhne pes v postroji, upraveném pro připojení oje, speciální sáňky tzv. pulku, ke které je připojen lyžař gumovým lanem. Na sprintových tratích, které bývají 5 - 20 km, se před pulku zapřahá 1 pes a na midových tratích (30 - 45 km) je možné zapřahat až 4 psy do řady za sebe pomocí prodloužené oje. Ve sprintu se třídy dělí na ženy (PW) a muže (PM). V midu je třída bez rozdílu pohlaví (MP).

Pulka se běžně používá pro převážení nákladu na sněhu, např. při expedicích. Místo psů jí může táhnout přímo lyžař. Závodní pulka pro mushing se skládá z oje a těla na lyžích. Oj nad zády psa tvoří obruč, za kterou je možné s pulkou manipulovat. Tělo má nejčastěji podobu nízké aerodynamické rakve, složené ze dna a víka. Uvnitř těla je systém pro kotvení zátěže, protože pulka se dovažuje cca na 70% váhy závodního psa. Pro pulku je nejlepší použít klasické juniorské lyže s kvalitní skluznicí, která se maže vosky v celé délce úplně stejně jako lyže pro bruslícího lyžaře.

Nejdřív je nutné zvládnout skijöring a pak teprve začít s pulkou. Pes zapřažený do pulky musí být ochotný silově pracovat v širokém rozsahu rychlostí. Od velmi pomalého tempa do kopce, kdy pes často táhne kromě pulky i lyžaře, po velmi vysoké tempo po rovině nebo v mírných sjezdech, kde sám lyžař dokáže vyvinout takovou rychlost, aby jel „vedle“ pulky na povoleném laně a psa tak vůbec nezatěžoval. V prudkých sjezdech musí lyžař naopak pulku na nataženém laně přibrzďovat, aby pulka psa netlačila z kopce příliš rychle. Technika jízdy s pulkou je specifická, pes je před lyžařem 2x dál než při skijöringu, v ostřejších zatáčkách je potřeba najíždět vnitřní stopu a pomáhat tahem za lano udržet pulku na obou lyžích, aby se nepřevracela. Předjíždět je potřeba s rozmyslem a předvídat, aby nedocházelo ke zbytečným kolizím.

Před tréninkem je vhodné psa rozehřát, nechat ho volně proběhnout a tuto chvíli je vhodné využít také k rozehřátí a protažení sama sebe, abyste předešli případnému zranění. Je dobré si v začátcích tréninku canicrossu najít skupinku jiných běžců se psy, se kterými budete běhat. Je to vhodné nejen pro socializaci vašeho psa ve skupině jiných psů, ale také k nácviku situací, jako je předbíhání, nácviku hromadných startů apod. No a také v partě je to větší zábava. Dříve, než začnete trénovat, je dobré si zvolit základní povely pro psa, které pro zvládnutí tratě potřebujete. Jedná se o stranové povely – někdo používá levá a pravá, někdo klasické musherské povely Ho – levá a Dží – pravá a dále se používá povel vpřed, dopředu apod. Pro úspěch je dobré jednou zvolené povely během vašeho trénování neměnit, aby si je váš pes zafixoval a přesně věděl, co po něm chcete například na křižovatkách, při předbíhání apod. Jestliže již máte nějaké zkušenosti, máte naběháno dostatek kilometrů a máte chuť se postavit na startovní čáru, směle do toho. Sezóna canicrossu je nejdelší ze všech tříd individuálního mushingu, běhá se v podstatě od jara až do zimy, dají se najít ale i závody v canicrossu na sněhu. Sprintové tratě bývají v délce od 2 – 8 km. Na jaře a v létě se běhají kratší tratě především kvůli teplému počasí, naopak na podzim jsou tratě delší. Midové tratě bývají v délce 13 - 25 km. Každý závod má předem vypsané propozice, kde se jasně dozvíte, jestli je závod 1 nebo 2 denní, jakou má délku a jaký způsobem je organizován start. Starty mohou být samostatné, většinou v intervalech 30 s anebo 1 minuta, případně hromadné. Na dvoudenních závodech se můžete setkat se startem typu „Gundersen“ (tzn. že v prvním kole stíhacího závodu se startuje po jednom a ve druhém kole startuje vítěz prvního kola jako první, druhý v pořadí startuje jako druhý atd., startovní intervaly jsou stejné jako odstupy mezi závodníky získané v prvním kole, zaokrouhlené na vteřinu nahoru) anebo například startu po dvojících. Třídy se mohou ve sprintu dělit na canicross ženy (CCW) a muži (CCM) a setkáte se také s třídou juniorů rozdělené do tří věkových skupin (CCJM - mladší žáci, CCJS - starší žáci, CCJD - dorost). Midový canicross (MCC) je bez rozdílu pohlaví.

Kvalitní příprava psa i lyžaře je nutná. Pes musí být dostatečně silný a vytrvalý, protože pulku táhne v závodě většinou okolo 40 minut a musí to zvládnout úplně sám až do cíle. Lyžař mu může pomoct jen tím, že je sám dostatečně rychlý. Pes by neměl v tréninku ani v nejprudších stoupáních klusat, měl by vždy cválat. Lze to řešit postupným protahováním délky, rozdělením tréninku na intervaly, postupným přidáváním zátěže, krátkým odpočinkem před kopcem nebo naopak v mírných kopcích používat těžší zátěž než pro závod. V každém případě je potřeba, aby měl pes z tréninku jen pozitivní zkušenosti a aby věděl, že jízdu s pulkou zvládne. To předpokládá, promyšlený tréninkový plán a klid trenéra v každé situaci. Pulka je poměrně neskladné sportovní náčiní. Pokud nebydlíte zrovna u upravené lyžařské trati, je nutné všechny součásti naložit do auta, přivézt na místo, vyložit a složit, odjet trénink, rozložit, naložit a doma zase uložit. Trasu tréninku je potřeba plánovat, tak abyste se s pulkou dostali zpět k autu. Mně se osvědčilo začít s přípravou okolo domu na blátě s řetězy a dokončit přípravu na horách na sněhu s pulkou.

Přes všechny složitosti je to nádherná závodní disciplína a je pro skutečné nadšence zimního individuálního mushingu. Někteří psi tahání pulky zbožňují. Já tvrdím, že si s ní připadají důležitější.

I zde platí, že psa byste měli před tréninkem řádně napojit a poté vyvenčit.

Dříve než vyrazíte na svůj první závod, je nutné se dobře seznámit s našimi řády. Musíte vědět jak se značí trať, jaká je povinná výbava, jak se chovat na startu a na trati při předjíždění, jaké jsou povinnosti závodníka apod. Všechny tyto informace naleznete zde na webu v sekci „ČASS“ a podsekci „Řády a směrnice“
Je důležité svojí neznalostí neohrozit sebe, svého psího parťáka ani ostatní závodníky.

V sekci „Kluby“ si můžete najít sobě nejbližší klub, kde vám určitě rádi se vším pomůžou.

Autor: Kryštof Spilka